COURAGE

connecting collections

Doplňující název společnosti Popmuseum je Muzeum a archiv populární hudby. Jeho hlavním projektem je stálá expozice a informační centrum v Praze. Popmuseum je dobrovolným nezávislým sdružením, registrovaným ministerstvem vnitra ČR jako právnická osoba od listopadu 1998. Muzeum a archiv založili Aleš Opekar, Petr Hrabalik, Radek Diestler a v Brně působící Josef Kytnar. Společnost v současné době spravuje muzeum a depozitář v Praze - Horních Počernicích, kde jsou shromážděny a archivovány písemné dokumenty, nahrávky a audiovizuální záznamy, hudební nástroje a přístroje, související s vývojem populární hudby, stejně jako memorabilie, vztahující se k důležitým osobnostem či událostem české a slovenské populární hudby (populární hudba je chápána v celé její šíři bez ohledu na stylové, žánrové a časové omezení). Základ archivní sbírky vznikl z materiálů, nashromážděných ve druhé polovině 90. let při práci na seriálu České televize „Bigbít“, který pojednával o historii československé rockové hudby. Muzeum má také moravskou pobočku – Poparchiv v Brně, kde je elektronický archiv a jsou deponovány například vinylové gramofonové desky a obaly.

Materiály jsou badatelům k dispozici v sídle muzea v kulturním centru Kaštan v Praze – Břevnově. Zde je poskytován rovněž informační servis laické i odborné veřejnosti. K dispozici jsou zde databáze, specializované časopisy a literatura, případně další materiály z fondů Popmusea. Součástí Popmusea je rovněž stálá expozice hudebních nástrojů, především elektrických kytar československé výroby a vybraných klávesových nástrojů, které byly v bývalém Československu používány. Další části výstavních ploch jsou vymezeny pro krátkodobé tematické výstavy. Výstavy, anebo též koncerty a projekce pořádá muzeum i mimo centrum Kaštan, např. v pražském klubu Vagon. Výstavy mají spíše dokumentární, respektive naučný či popularizační ráz a umělecký záběr není v prvním plánu výstavní dramaturgie. Cílem, jenž autoři výstav z Popmusea sledují, je odlišná forma hudební publicistiky, snaha prezentovat názor na dílčí fenomény, interpretace jednotlivých témat. Institucemi a dalšími subjekty, s nimiž Popmuseum spolupracuje, jsou: Centrum orální historie Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, Ústav pro studium totalitních režimů, Slovenské národní muzeum, hudební klub Vagon, České muzeum hudby, Retromuzeum Cheb.

Post Bellum je nezisková organizace, která od roku 2001 vyhledává a nahrává vzpomínky pamětníků klíčových momentů 20. století. Byla založena skupinou českých novinářů a historiků, kteří se potkávali na konferencích a výročních pietních akcích a byli přesvědčení, že pamětníci by měli dostat příležitost vyprávět svůj příběh souvisle, vcelku a detailně.

Stěžejním projektem organizace je sbírka Paměť národa. Post Bellum se také snaží, aby se vzpomínky, které získá, dostaly do povědomí širšího publika. Spolupracovníci Post Bellum pracují na rozšiřování sbírky, zajišťují finanční prostředky a chod organizace, koordinují vzdělávací a osvětové projekty pro děti i dospělé atd. Post Bellum pořádá výstavy, organizuje společenské akce a vydává knihy. Deset let v rámci Českého rozhlasu vysílá Příběhy 20. století. Prostřednictvím zážitkových workshopů i rozsáhlého vzdělávacího projektu Příběhy našich sousedů podporuje u žáků i studentů zájem o moderní dějiny i o vlastní kořeny. Všechny aktivity se řídí etickým kodexem Post Bellum.

Under several different names, the Parliament of the Socialist Republic of Croatia functioned continually from 1945 to 1990. According to formal constitutional provisions, it was the central legislative and highest governing institution in Croatia. Yet, in practice, it was a channel of the Communist Party of Yugoslavia and the Communist Party of Croatia, which wielded actual political power and held a monopoly over political decision-making.

Until 1953, the Parliament was unicameral, while from 1953 to1963, it was bicameral (Republic Council, Council of Producers), from 1963 to 1974 it consisted of five councils (Republic Council, Economic Council, Education and Culture Council, Social and Health Council, Organisational and Political Council), and from 1974 to 1990 it consisted of three councils (Council of Associated Labour, Council of Municipalities, Socio-political Council).

During the entire period of its activity, Parliament received various petitions and appeals from citizens and organisations pertaining to the exercise of their rights. Such an example is a petition from several thousand citizens of Omiš against construction of a sintered magnesia factory in that area. Parliament received the petition on 12 April 1979, and placed it ad acta ten days later, on 24 April. It was preserved among the files of the Office of the President of the Parliament of the Socialist Republic of Croatia in the period 1978-1982, which were handed over to the Croatian State Archives in Zagreb on an ex officio basis by the Croatian Parliament in 2010. These documents are important to the history of the environmental movement in Croatia, containing information on environmentally motivated protests by citizens against official decisions.

The Croatian Parliament has its own record office.

The People's Youth of Croatia (PYC) was a so-called socio-political organization, and up to 1946 it bore the designation United Alliance of Anti-Fascist Youth of Croatia (UAAYC) and then after 1946 the People's Youth of Croatia (PYC). It was one of the components of the People's Youth of Yugoslavia (PYY). In 1948, the organization merged with another youth organization that worked with it, and which together with the Communist Party of Yugoslavia (CPY) was one of its founders and leaders; the Alliance of the Communist Youth of Yugoslavia (ACYY). Since then, there was a single youth organization called the People's Youth of Yugoslavia. Both organizations acted under the aegis of the CPY and adhered to its program, and were at the same time members of the United People's Liberation Front (JNOF), later the People's Front (PF). The CPY used mass organizations as its intermediaries since it operated covertly until 1948, thus organizing and controlling any public manifestations of mass organizations.

The main tasks of the youth organizations at that time were: to fortify their organizations and to increase their membership, to strengthen 'the people's government', to implement government measures in building socialism and to activate the youth regarding these tasks. At that time there were several important processes in Yugoslavia in which young people were involved within youth organizations. One very important task of the organization was to assure that the ideological guidelines from the Communist Party were implemented and to monitor all oppositional activities among the youth. This was conducted through its many working bodies and was especially vital in the fields of culture, education and ideology. The PYC was a mass organization of the youth and most of the youth were its members. Still, not everybody agreed with its ideological positions but were nonetheless members of the organization because that was just easier. They, as well as the part of the youth outside of the organization, were active in opposition activities.