COURAGE

connecting collections

Časopis československé socialistické opozice, určený převážně čtenářům v Československu, vycházel jednou za dva měsíce od roku 1971. Tento časopis politických činitelů a publicistů spjatých s obdobím pražského jara vznikl v roce 1970 v římském exilu díky práci Jiřího Pelikána, kdy vyšla dvě nultá čísla s hlavičkou zakázaných pražských Literárních listů. O rok později začal vycházet periodicky. Vydavatelem časopisu byl od počátku Jiří Pelikán.

V exilovém období byly Listy časopisem levicové opozice, a to jak domácí, tak exilové, ovšem snažily se zůstat otevřené i pro autory jiné politické orientace. Přinášely zejména politologické studie, komentáře a analýzy. Podařilo se také uveřejňovat jinak nedostupné informace ze zákulisí komunistické politiky a také drobné rubriky o činnosti komunistických stran ve východní Evropě (rubrika O čem Rudé právo nepíše). Již od počátku své existence se Listy zaměřovaly na politické procesy s odpůrci režimu a po roce 1977 pravidelně informovaly o Chartě 77, publikovaly dokumenty Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných a také pravidelně přetiskovaly články z domácího samizdatu. Listy měly spoustu autorů, kteří se více či méně podíleli na jejich vydávání. Mnohé články byly podepsány jen šiframi či pseudonymy a dodnes nelze jejich autory identifikovat.

Scriptum.cz tuto jedinečnou sbírku získalo přímo z rukou Dušana Havlíčka, který byl jedním z autorů Listů a společně se svojí manželkou po mnoho let sestavovali sadu rejstříků k tomuto významnému titulu. Dušan Havlíček jej poskytl pouze sbírce Scriptum.cz.

Memorandum je nejvýznamnějším krokem Svazu Cikánů-Romů v otázce uznání národnostního statutu pro Romy. Bylo vypracováno dne 17. 4. 1970 společensko-vědní komisí Svazu. V memorandu komise konstatovala, že dosavadní určení, kdo jsou Romové, je nedostatečné. Memorandum uvádí, že až vznik SCR umožnil Romům, aby se přihlásili ke své národnosti. Autoři totiž romskou problematiku nepovažovali pouze za sociální problém, ale uvědomovali si také národnostní vymezení a jeho potřebu. Národnostní určení chápali jako stabilizaci práva existovat se svou etnickou determinací, svébytností. Odlišnost Romů chápali i na základě kultury, jazyka, hudby, folkloru, norem chování a dalších. Akceptovali námitku neexistence vlastního území, nicméně argumentovali také tím, že v SSSR byli Romové uznáni jako národnost. Romové byli u Čechách druhou největší minoritou, hned po Maďarech. Romové, dle Memoranda, neaspirovali na samostatné školy či zavedení romštiny jako úředního jazyka, ale chápali status národnosti jako „právo, nikoliv direktivu“. 

Memorandum nebylo zamýšleno jako politický nátlak, přesto tak bylo pochopeno a bylo tvrdě napadáno stranickými orgány. Za iniciátorku Memoranda byla označena doktorka Milena Hübschmannová, známá romistka a členka společensko-vědní komise SCR. Výsledkem bylo, že „oddělení školství a vědy ÚV KSČ uplatnilo vliv na zkoumání této otázky a nepřipustilo, aby dílčí vědecké poznatky byl přenášeny do politické praxe k živení nesprávných tendencí.“ Na základě reakce stranických orgánů pak na podzim roku 1970 ÚV SCR upustil od prosazování memoranda.

Memorandum se nachází ve sbírkách Muzea romské kultury, kam bylo přidáno spolu s pozůstalostí Miroslava Holomka.

Slovenský prozaik, básník, dramatik a publicista Ladislav Mňačko (1919–1994) je znám zejména coby autor proslulé knihy zobrazující praktiky komunistických funkcionářů Jak chutná moc (1967) i dalších děl, která byla v Československu vydaná do roku 1968. Méně známé jsou však jeho díla napsaná po roce 1968 v rakouském exilu. To je mimo jiné případ divadelní hry „Čistka” (Tschistka). Satira ukazuje praktiky všemocné tajné policie v totalitním státě, která se sama nakonec stává obětí svého teroru. Hra byla uvedena (v rozhlasové úpravě) v rakouském rozhlase (ORF) v roce 1983 v režii Fritze Zechy. V roce 1993 hru uvedlo Slovenské národní divadlo. Ve fondu Ladislava Mňačka v Literárním archivu Památníku národního písemnictví je uloženo rakouské vydání této divadelní hry z roku 1980.