COURAGE

connecting collections

Pavel Kouba je český filozof, žák Jana Patočky. Kouba vystudoval germanistiku a rusistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Navštěvoval též podzemní filozofické semináře Jana Patočky (1973–1977). S Ivanem Chvatíkem, rovněž Patočkovým žákem, spolupracoval na vydávání Patočkových děl a pořádání bytových seminářů i po smrti Jana Patočky. V letech 1980–1989 pracoval Kouba jako knihovník na Institutu architektury v Praze. V roce 1990 se stal výzkumným pracovníkem Filozofického ústavu Československé akademie věd, a spolu s Ivanem Chvatíkem založil Archiv Jana Patočky. V letech 1992–1994 absolvoval coby stipendista Humboldtovy nadace stáž na Westfälische Wilhelms-Universität v Münsteru (Německo). Poté krátce působil jako vedoucí oddělení filozofie 20. století na Filozofickém ústavu Akademie věd ČR a v roce 1995 nastoupil na Ústav filosofie a religionistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde se v roce 1996 stal docentem a kde působí dodnes. V letech 2000–2004 byl ředitelem Centra fenomenologických bádání, společného pracoviště Univerzity Karlovy v Praze a Akademie věd ČR. V roce 2003 byl Kouba jmenován profesorem.

Pavel Kouba se zabývá fenomenologií Edmunda Husserla a Martina Heideggera a Patočkovým pokusem o jejich syntetizující interpretaci. Ve svých studiích se zaměřuje na aktuální otázky fenomenologické filozofie a hermeneutiky (týkající se H. Arendtové, E. Finka, H.-G. Gadamera), od konce 80. let se zvláštním důrazem na interpretaci Nietzscheho. V současnosti je jeho hlavním zájmem hermeneutická koncepce základních ontologických problémů, zejména vztah mezi prostorem a časem.

Radoslav Kratina byl český sochař, grafik, průmyslový návrhář, fotograf a malíř, představitel českého neokonstruktivismu. Vystudoval školu uměleckých řemesel v Brně a pracoval jako textilní návrhář. V padesátých letech poté absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze a živil se jako průmyslový návrhář textilu a hraček. Od roku 1962 se věnoval vlastní volné tvorbě a jeho díla byla v šedesátých letech vystavována v rámci kolektivních výstav. V roce 1967 spoluzaložil „Klub konkretistů“, který původně sdružoval zejména české a slovenské (neo)konstruktivistické umělce. Po sovětské okupaci Československa v roce 1968 mnoho členů Klubu konkretistů emigrovalo a v roce 1971 ukončil Klub svou činnost. Radoslav Kratina, který zůstal v Československu, nemohl až do roku 1989 vystavovat. Pro jeho tvorbu byla charakteristická inspirace pohybem a barevností – vytvářel zejména volně stojící konstrukce a závěsné reliéfní struktury z jednoduchých pohyblivých barevných geometrických těles.

Prozaik a dramatik Milan Kundera, který od roku 1970 nemohl oficiálně publikovat a odešel do exilu, se narodil 1. 4. 1929 v Brně. Po maturitě na brněnském gymnáziu v roce 1948 odešel studovat do Prahy, nejprve dva semestry literární vědu a estetiku na filozofické fakultě Karlovy univerzity a pak na FAMU filmovou režii a scenáristiku. Po absolvování v roce 1952 školu neopustil a zůstal zde jako pedagog, od roku 1958 v pozici odborného asistenta od roku 1964 docenta. Aktivně zasahoval do dobového veřejného dění svými dramaty, prózou, publicistikou i veřejným vystoupením. Největší ohlas měl pravděpodobně jeho příspěvek na IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů v roce 1967, v němž zdůrazňoval právo na svobodu umělecké tvorby. Jeho kritika komunistického režimu neustávala, takže od roku 1970 nemohl oficiálně publikovat. O pět let později odešel do exilu ve Francii, kde našel bez větší nadsázky nový domov. V roce 1979 byl také zbaven československého státního občanství. Ve Francii působil nejdříve na univerzitě v Rennes, později v Paříži. Zároveň pokračoval ve své literární tvorbě, kterou publikoval v exilovém nakladatelství Sixty-Eight Publishers. Postupně se francouzština stala také jazykem jeho románů a esejů, od roku 1993 nepublikuje svá díla již v češtině. V současnosti žije ve Francii a Českou republiku téměř nenavštěvuje.

Kundera začal svoji literární tvorbu poezií, debutoval v roce 1953 sbírkou Člověk zahrada širá. Od konce padesátých let básně opouští ve prospěch prózy a divadelních her. Velký ohlas v tehdejší společnosti měly především jeho hry z 60. let - Majitelé klíčů (1962) a Ptákovina (1969). Pozornosti se dočkaly také knihy Směšné lásky (1963) a Žert (1967). Z emigrace pochází jeho další ještě česky psané romány Kniha smíchu a zapomnění (1979), Nesnesitelná lehkost bytí (1984) a Nesmrtelnost (1990). Další již francouzsky psané texty nebyly dosud v češtině publikovány - Pomalost (1995), Totožnost (1997), Nevědění (2003) atd. Podle jeho textů byly také natočeny filmy, televizní inscenace a rozhlasové hry.

Milan Kundera získal za své dílo mnoho cen. Z československých/českých např. Státní cenu za literaturu (1963), Cenu Svazu československých spisovatelů (1968), Cenu Ladislava Fuchse (2007). Ze zahraničních např. Prix Médicis (1973), American Common Wealth Award (1981), Prix Europa Litterature (1981), Rakouskou státní cenu za literaturu (1988), Independent Foreign Fiction Award (1991). V roce 1990 se stal Rytířem čestné legie a o pět let později získal státní medaili České republiky Za zásluhy.

Ivo Kunstýř se narodil 24. ledna 1932 do rodiny veterinárního lékaře. Absolvoval francouzské gymnázium v Praze a poté začal studovat veterinární medicínu. Z politických důvodů mohl studovat jen na Vysoké škole veterinární v Košicích, ale studia již ukončil v Brně v roce 1956. Do roku 1968 pracoval ve Veterinárním výzkumném středisku v Praze. Po invazi sovětských vojsk v srpnu 1968 emigroval, nejprve do Vídně a poté do západního Německa. Od roku 1970 pracoval na Vysoké škole lékařské v Hannoveru, v Ústřední laboratoři pro pokusná zvířata jako veterinář pokusných zvířat, tam také aproboval v roce 1975. Později zde působil jako mimořádný profesor na lékařské fakultě. V roce 1978 mu bylo uděleno občanství Spolkové republiky Německo, ve stejném roce byl zbaven československého občanství. Aktivně se angažoval na činnosti československého exilu. V roce 1986 se stal zakládajícím členem Československého dokumentačního střediska nezávislé literatury, které vzniklo v západním Německu, a vedl jej historik Vilém Prečan.

Ivo Kunstýř se účastnil řady odborných konferencí a sympozií s tématikou laboratorních zvířat. Publikoval v odborných časopisech, ale psal i beletristické krátké prózy pod pseudonymem Jaroslav Pulda. Do penze odešel v roce 1997. Ivo Kunstýř zemřel 1. srpna 2013 v Hannoveru.

Josef Kytnar je programátor a sběratel vinylových desek. Jeho bratr hrál ve skupině Makyota, se kterými působil jako nehrající člen. Je spoluautorem diskografického soupisu nahrávek rocku a příbuzných žánrů na vinylových nosičích (Balák Miroslav, and Kytnar, Josef. 1998. Československý rock na gramofonových deskách: Rocková diskografie 1960–1997. Praha: Indies Records). Josef Kytnar byl v roce 1998 jedním ze zakladatelů Popmusea, instituce zpravující rozsáhlou sbírku k české a slovenské populární hudbě, a doposud působí v jeho brněnské pobočce, kde je deponován zejména archiv vinylových desek. V rámci Popmusea se věnuje digitalizaci hudebních záznamů, především vinylových nosičů. Vlastní sbírku téměř 10000 vinylových nosičů, především českých a slovenských interpretů z oblasti rockové, popové a jazzové hudby.