COURAGE

connecting collections

Laické katolické sdružení Opus bonum založil v roce 1972 ve Frankfurtu nad Mohanem Jan Anastáz Opasek, který byl zpočátku také předsedou sdružení. Mělo za cíl uchovat a rozvíjet českou a slovenskou křesťanskou kulturu v exilu. Aktivity zahrnovaly péči o duchovní dědictví, přednášky a konference, které byly pořádány ve severobavorském Frankenu. Brzy se ovšem sdružení Opus bonum stalo jedinečnou ideovou konfrontací nejrůznějších názorových proudů uvnitř československého exilu. Aktivity Opus bonum v Československu vyvolávaly dezinformační reakci, kdy se představitelé režimu pokoušeli falešně interpretovat události a aktivity Opus bonum.

Opus bonum vzniklo jako spolek zaměřený převážně na otázky lidské existence, alespoň takto jej viděl jeden ze zakladatelů Vladimír Neuwirth. Během druhé poloviny 70. let se v rámci spolku vedly spory ohledně budoucího zaměření spolku. Zásadní byl názor Anastáze Opaska jako předsedy spolku, který rozhodl, i v reakci na vytvoření Charty 77, že Opus bonum bude jakousi otevřenou celoexilovou platformou. Toto také vedlo k Opaskovu přesvědčení, že Opus bonum by mělo „za křesťany“ Chartu 77 podpořit. Věděl, že lidská a občanská práva, za které se Charta stavěla, se týkala také církví v Československu a obecně postavení náboženství. Koncem února 1977 se Opus bonum postavilo na Chartu 77 a vyjádřilo přesvědčení, že „vydání Charty 77 je od smrti Jana Palacha největší událostí v Československu.“

Poté, dle příkladu Charty 77, začalo Opus bonum pořád tzv. sympozia a zvát na něj osobnosti z celého československého exilu. Snažili se vybírat osobnosti napříč ideovými proudy, vedle křesťanských konzervativců zvali i progresivně smýšlející, exkomunisty stejně jako liberály a socialisty, atp. Ivan Medek o sympoziích ve Frankenu napsal: „Ve Frankenu se otevřela řada témat, o nichž by se jinak vůbec nehovořilo, například otázka února 1948, problém kolaborace, vztah k bývalým komunistům, role Edvarda Beneše, mnichovská kapitulace a další. Někdy tam pochopitelně došlo i k osobním konfliktům, ale ty se většinou ventilovaly v malém baru nebo v místní hospodě. Ovšem skutečnost, že se alespoň pro ten okamžik debaty podařilo integrovat nejrůznější názorové proudy československého exilu, doslova posadit jejich představitele za jeden stůl, považuji za nesmírně důležitou.“ (Medek, Ivan: Děkuji, mám se výborně, s. 95-96). 

Sympozia ve Frankenu a také činnost Opus bonum vyvolávala masové dezinformace v Československu, ale také mezi exulanty hlavně z řad politických vězňů, antikomunistů a odbojářů. Již první setkání ve Frankenu vyvolalo kontroverze. Konalo se v roce 1978 ve výročí komunistického puče (23.-26.2.) a téma bylo „Únor 1948 očima vítězů a poražených po třiceti letech“.

Opus bonum si kladlo jako hlavní cíl své činnosti zprostředkovat dialog, vytvářet pro něj prostor a předpoklady. V pořádání setkání pokračuje Opus bonum až do dnešních dnů. 

V reakci na vznik Charty 77 a kampaň vedenou proti jejím signatářům byla 14. ledna 1977 na pařížské univerzitě Dauphine uspořádána první velká konference věnovaná Chartě 77 a dodržování lidských práv v Československu. Konferenci řídil člen Francouzské akademie spisovatel Pierre Emmanuel a vystoupil na ní také Vladimír Bukovský. Přímo na konferenci byl z iniciativy Ivany a Pavla Tigridových, člena Francouzské akademie Pierra Emmanuela, tajemníka socialistické strany Gillese Martineta a bývalého redaktora listu Komunistické strany Francie spisovatele Pierra Daixe založen Mezinárodní výbor na podporu zásad Charty 77 v Československu. Členství ve Výboru přijalo na třicet předních představitelů politického a kulturního života v západní Evropě i ve Spojených státech, včetně mezinárodně proslulých spisovatelů Heinricha Bölla, Güntera Grasse, Arthura Millera nebo Friedricha Dürrenmatta. Mezi členy Výboru tak byli i tři laureáti Nobelovy ceny, a také známí francouzští herci Yves Montand a Simone Signoretová. Ivana Tigridová, která byla zvolena čestnou sekretářkou Výboru, se nakonec této funkce oficiálně vzdala a získala pro ni šlechtičnu France de Nikolayovou. Reálně ale celou agendu vyřizovala především ona. Vzhledem ke svému jménu nechtěla činnost tohoto Mezinárodního výboru kompromitovat.

Mezinárodní výbor na podporu Charty 77 svou činnost zaměřil na podporu signatářů Charty 77 v jejich úsilí za uplatňování lidských a občanských práv v zemi. Pořádal řadu protestních akcí. Jedna z největších československých kampaní, která se na Západě uskutečnila, byla kampaň v roce 1979 proti trestnímu stíhání členů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných.

Činnost Mezinárodního výboru na podporu Charty 77 ukončil až pád železné opony, který znamenal porážku totalitních režimů v zemích sovětského bloku.

Ministerstvo kultury podle § 8 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, je ústředním orgánem státní správy pro umění, kulturně výchovnou činnost, kulturní památky, pro věci církví a náboženských společností, pro věci tisku, včetně vydávání neperiodického tisku a jiných informačních prostředků, pro přípravu návrhů zákonů a jiných právních předpisů pro oblast rozhlasového a televizního vysílání, pro provádění autorského zákona, pro výrobu a obchod v oblasti kultury.