COURAGE

connecting collections

Milan Hlavsa, známý též pod pseudonymem „Mejla“, byl český hudebník, kytarista a zakladatel undergroundových skupin „The Plastic People of the Universe“ (PPU) a „DG307“. Od mládí vystupoval v rozličných rockových a rock´n´rollových skupinách. Původní hudební inspirací pro založení PPU v roce 1968 byla tvorba newyorského souboru „The Velvet Underground“ a pražské psychedelické skupiny „The Primitives Group“. Od počátku 70. let s příchodem nového manažera souboru – teoretika českého undergroundu Ivana Martina "Magora" Jirouse – došlo k jejímu posunu směrem k experimentální a undergroundové tvorbě. Po soudním procesu se skupinami PPU a DG307 v roce 1976 byli jejich členové uvězněni. Hlavsa byl několik týdnů držen ve vazbě, odsouzen však nakonec nebyl. Vzhledem k mezinárodním závazkům ČSSR ve věci dodržování lidských práv, deklarovaným na konferenci KBSE 1975 v Helsinkách, náležel k bezprostředním důsledkům dvojice soudních procesů (soudy v Plzni a Praze) se členy undergroundové scény vznik opoziční iniciativy „Charta 77“. Hlavsův podpis Charty 77 nebyl přijat z důvodu jeho aktuálního trestního stíhání. Až do roku 1989 byl pod dohledem Státní bezpečnosti a vystaven její represi. V kontaktu s disentem byl Hlavsa rovněž i díky svému sňatku s Janou Němcovou-Hlavsovou (1957, dcera Jiřího a Dany Němcových, iniciátorů vzniku Charty 77 a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných - VONS). V 80. letech vystupoval Hlavsa mimo jiné s pražskou novovlnnou skupinou „Garáž“, od roku 1997 až do své smrti s obnovenými PPU.

Josef Hlaváček byl český estetik a kritik výtvarného umění. V roce 1959 absolvoval studium estetiky a dějin umění na Univerzitě Karlově v Praze. Zaměřoval se na české výtvarné umění druhé poloviny 20. století. Spoluzaložil Galerii Benedikta Rejta v Lounech. V letech 1968 až 1970 působil ve Filosofickém ústavu Československé akademie věd v Praze. Během normalizace však nemohl působit ve svém oboru a až do konce osmdesátých let pracoval v různých dělnických profesích. Byl signatářem Charty 77 a podílel se na přípravách samizdatových sborníků zaměřených na moderní výtvarné umění. V devadesátých letech působil nejprve krátce na Ministerstvu kultury, a poté jako profesor a rektor Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (1994–2000).

Ludvík Hlaváček vystudoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V 60. a 70. letech se zaměřil ve svých studiích na fenomenologickou filosofii, které se učil u Jana Patočky. Když podepsal Chartu 77 v roce 1977, tak jej vyhodili z Ústavu pro teorii a dějiny umění Československé akademie věd a do roku 1989 pracoval manuálně. Mezi lety 1984 až 1989 vydával spolu se skupinou kunsthistoriků samizdat „Někdo něco“, který se věnoval kritice současného umění. Na počátku 80. let jej ovlivnila postmoderna a Zdeněk Bonaventura Bouše. Po revoluci byl redaktorem časopisu Výtvarné umění a opět nastoupil do Ústavu pro teorii a dějiny umění. V roce 1992 byl pověřen založením a vedením Sorosova centra pro současné umění. Dnes je ředitelem Nadace pro současné umění a vyučuje na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. 

Doc. RSDr. Ing. Miroslav Holomek, CSc. se narodil ve Svatobořicích u Kyjova na jižní Moravě a šel ve šlépějích svého strýce JUDr. Tomáše Holomka, který byl prvním romským právníkem v bývalém Československu. Byl jedním ze zakladatelů Svazu Cikánů-Romů a jeho předsedou v letech 1969-1973.

Vychodil obecní školu a začal studovat na gymnáziu v Kyjově, odkud byl za druhé světové války z rasových důvodů vyloučen. Pracoval jako dělník, podařilo se mu utéct z koncentračního tábora, kde ovšem zahynulo mnoho jeho příbuzných. V roce 1951 absolvoval na Vysoké škole sociální v Brně, v letech 1962-1966 dálkově vystudoval Vysokou školu politickou, kde získal titul doktor společenských věd. Poté pracoval jako zástupce ředitele na učilišti státních pracovních záloh, byl také ředitelem Večerní univerzity marxismu-leninismu, 15 let pak pracoval v aparátu KSČ. V rámci své profese se celý život věnoval romské otázce a publikoval na toto téma řadu odborných statí. Kvůli tragické historii své rodiny během druhé světové války, která trpěla z rasových důvodů, však byl ke KSČ velmi kritický. Během března 1968 pak spolu s dalšími založil Svaz Cikánů-Romů.